Kdy vydání knihy samonákladem

Důvod pro sepsání seriálu o crowdfundingových kampaních byl jediný – vypsat se ze zážitku, který jsem měl se Startovačem během své kampaně na vydání knížky Písečníci a bludný asteroid. Někdo si může myslet, že nemám právo něco psát, když mám za sebou jednu jedinou kampaň. Ale jak v seriálu ukážu, každá kampaň je neopakovatelná. A pokud do toho půjdete, máte jen jednu jedinou šanci. Seriál je zaměřený na knižní projekty, tedy na projekty jejichž cílem je vydání knihy samonákladem.

Můj seriál o crowdfundignových kampaních na knihy měl mít původně sedm částí. Ale během přípravy jsem zjistil, že potřebuji ještě jeden. Vlastně za to mohly dva články, které ukázaly, že před tím než začneme o komunitním financování vůbec uvažovat, potřebujeme tu správnou motivaci.

PROKLETÝ  CROWDFUNDING

První článek mi připomněl, jak negativně někteří lidé vnímají crowdfungingové financování knih, přičemž ono „financování davem“ nebo komunitní financování je v tom zcela nevině.

Tím článkem s poměrně dlouhým, ale přesto zavádějícím názvem je Ani Harry Potter by tam neprorazil. Nepodporujte knihy na Startovači, Hithitu a dalších crowdfundingových webech.

Článek tepající do začínajících autorů, kteří si vydávají své nedokonalé výtvory sami a hojně při tom využívají crowdfundingové weby, sklidil docela pěknou odezvu. Je také svižně napsaný a autor, Míla Linc, v sobě nezapře spisovatele. Ale se závěry autora, který celou problematiku existence nekvalitních knih na trhu hází na crowdfundingové weby, nesouhlasím.

JE  VYDÁNÍ  KNIHY  SAMONÁKLADEM  SKUTEČNĚ  PROBLÉM?

Autor se hned v úvodu svého článku zcela správně ptá, proč by vůbec kvalitní kniha měla být na Startovači (to jsem si dříve také myslel) a hned uvádí několik příkladů strašných knih, které se na Startovači objevují.

To, že jsou příšernosti typu Elfianora, Yorran nebo nedávné Artefakty moci neuvěřitelně špatně napsané, nepozná jen spisovatel, ale i každý normální člověk sotva si přečte popis projektů. Poznají to dokonce i moje děti. A o to právě jde – všechny tyto knihy byly na Startovači neúspěšné. (Zmiňovaný Yorran vybral cílových dvacet tisíc korun.) Autorem článku vysmívaný crowdfunding tedy rozhodl, že tato díla být vydaná nemají, že o tyto knihy zájem není.

KDY  CROWDFUNDING

Názor, že zavedená nakladatelství fungují jako filtr, který nepošle na trh kdejaký blábol je do jisté míry pravdivý. Ale vysmívat se autorům, kteří šli s kůží na trh přes Startovač mi přijde přesmíru. Myslím si totiž, že problémem zde není crowdfunding jako takový. Komunitní financování je jen jiný způsob, jak si zajistit financování knihy. Je to nástroj, prostředek, nikoliv cíl. Že se na trhu objevují příšernosti v článku uvedené, není dokonce ani problémem autorů, kteří crowdfunding obejdou a knihu si vydají rovnou, viz jiná v článku zmiňovaná dílka.

Jsem toho názoru, že samovydávání ještě není problém, pokud má autor sebereflexi a nechce hned se vším na trh. Pokud je cílem autora vydat své povídky/básničky/nebo román v minimálním nákladu jen pro sebe, své přátele, případně podporovatele na Startovači, a splnit si tím svůj sen, nikdo mu to přeci nemůže mí za zlé. Stejně tak, pokud někdo vydává autorskou knihu. Pokud si autor dá se vším práci, nebo si najme profesionály a knížka je pak srovnatelná s produkcí zaběhlých nakladatelství (což je cesta, po které se snažím jít i já), nemůže to být nutně špatně. Můj názor je, že

CHYBA  JE  NĚKDE  JINDE.

Po všech stránkách špatné knihy se totiž na trhu neobjevují jen kvůli jejich autorům, ale hlavně díky někomu úplně jinému: zakázkovým nakladatelstvím, které na začínající autory doslova číhají. (Označení „začínající autor“ nemám rád. Považuji začínajícího autora za něco jako začínajícího řidiče, tedy začátečníka, někoho, kdo psát/řídit vlastně vůbec neumí, teprve se to učí a je dobré se mu vyhnout. Sám se za začínajícího autora nepovažuji, ale tady je to uvedeno zcela záměrně.)

Začínající autor třeba opravu jen chce vydat těch pár kusů knížky pro své kamarády a to hodné nakladatelství mu s tím má pomoci. Jenže jsou to právě zakázková nakladatelství, která začínajícím autorům dokáží namluvit, že když svoji knížku vydají v dostatečném počtu a opatří ISBN, můžou s ní na trh a hned dokonce vydělat. A ještě poradí, jak vydělat opravdu „hodně“, tedy udělat knihu jaksepatří „levně“. A tady se dostávám k druhému článku nazvaném Knižní marketing ve velkém stylu aneb sova Laurinovou přežila. Článek pojednává o „veleúspěchu“ knížky Soví příběh (pro větší info o knize si můžete přečíst všechny čtyři uživatelské recenze). Zmíněný článek nemusíte číst celý, stačí citovat jedinou větu:

„V říjnu přišla kniha na trh na poslední chvíli, přesto se jí jen přes Euromedia dokázalo prodat 60 kusů, což některým knihám trvá celý rok.“

Čtete dobře – knih vydaných samonákladem se mnohdy neprodá ani šedesát za rok. Člověk nemusí být zrovna matematický génius, aby si spočítal, že v takovém případě se náklady autorovi vrátí asi tak za deset let, ale nejspíše nikdy, protože mu neprodejnou zažloutlou knihu distributoři brzy hodí na hlavu. Ostatně, stačí se podívat na některé knihy vydané samonákladem do databáze. Většina nemá více než pět recenzí a mnoho z nich téměř žádnou. (Uvedené zakázkové nakladatelství není dle mého názoru to nejhorší, uvádím ho jen jako příklad.)

PEKLO  SAMONÁKLADU

Tady se zcela shoduji s Mílou Lincem. Ty knihy mají příšerné prodeje, protože samy jsou příšerné. Stačí si přečíst titulky návodných článků: Jak vytvořit kvalitní obálku knihy levně, Jak vydat knihu se ziskem apod. a uděláme si představu, jak „výroba“ takové knihy probíhá. Není potom divu, že knížky vypadají na první pohled amatérsky, jsou amatérské a mají amatérské prodeje. Tady se totiž střetává zájem začínajícího autora a zájem zakázkového nakladatele. Začínající autor na sobě potřebuje pracovat a nepustit do světa špatný text v levném obalu. Zájem zakázkového nakladatele je vydělat a vydat cokoliv, za co dostane zaplaceno. Přičemž nutně potřebuje maximálně ořezat náklady, protože začínající autor sotva zaplatí profesionální výrobu.

Pokud by ona zakázková nakladatelství skutečně pracovala profesionálně, drtivou většinu textů by rovnou odmítla a my bychom o ně byli ochuzeni. Jsem přesvědčen, že většina začínajících autorů by se na vydání knihy ve vlastní režii vůbec nezmohla. A stejně tak by většina začínajících autorů couvla, pokud by si nakladatelství řeklo o sto, sto padesát či ještě více tisíc za profesionálně zpracovanou knihu. A to jsou i důvody, proč jsem se já se svojí knížkou Písečníci a bludný asteroid rozhodl služby těchto nakladatelství nevyužít a jejich zákazníkem nebýt. Nemají mi totiž co nabídnout.

PROČ  CROWDFUNDING

Troufám si tvrdit, že pokud by všichni autoři oněch nepovedených knih šli nejdříve na Startovač, bylo by nám lépe. Většina by neuspěla a na trhu bychom je nenašli, stejně jako nenajdeme onu vysmívanou Elfianoru. Já osobně jsem na Startovač svoji knížku umístil jako test toho, že dokážu zaujmout a že má vydání knihy samonákladem smysl. Potom co rukopis prošel literární redakcí a získal jsem několik nezávislých recenzí. A hlavně – můj rukopis v nakladatelství chtěli. Je špatně, že jsem šel na Startovač?

Pokud tedy autor prvního článku volá „Nepodporujte knihy na Startovači, Hithitu a dalších crowdfundingových webech,“ tak pláče na špatném hrobě. Spíše by měl volat „Nepodporujte zakázková nakladatelství!“

Problémem není vydání knihy samonákladem. Problémem je snaha vstoupit s amatérsky vyrobenou knihou na knižní trh.

JE  TO  O  MOTIVACI

A to je i závěr prologu mého seriálu o komunitních knižních kampaních. Každý, kdo o kampani přemýšlí, by si měl udělat jasno ve své motivaci. Rozhodnout se, do jaké skupiny patří a za jakým účelem do crowdfundingové kampaně jde. Proč vydání knihy samonákladem? Chci si jen splnit sen a vytisknout pár kopií vlastní knihy pro své kamarády a známé? Nebo si troufám vstoupit se svojí profesionálně zpracovanou knihou na přeplněný trh? Protože kombinovat dva přístupy – amatérskou přípravu knihy a vstup na profesionální knižní trh – je vražedné.

Rozhodně nemohu souhlasit s Mílou Lincem, autorem prvního článku, v následujícím: Crowdfunding, pokud jste začínající autoři, vám umožní vydat snadno knihu.“ Startovač není cesta nejmenšího odporu! Uspět na Startovači je mnohem těžší než se na první pohled zdá. Občas je to dokonce těžší než dostat knihu do nakladatelství. Něco o tom vím. Ale o tom až zase příště u prvního dílu seriálu Jak je těžké uspět na Startovači – je to těžší než se zdá.

Poznámka na závěr: Osobně si myslím, že jen málo kdo z těch, kteří crowdfunding a priory odmítají, by na vlastní kampaň mělo odvahu. K zamyšlení dávám citát Henryho Forda:

Není hanbou čestný neúspěch, ale strach z neúspěchu.

Kam dál? Třeba na můj první blog Jak jsem se rozhodl napsat svoji první knihu nebo na blog o tom, jak neslavně dopadlo moje vyjednávání s nakladatelem.